Testy

RB CRR 26" vs 29" - VELO 11/2009

20. 12. 2009

Jak nejlépe pororvnat produkty složené z více dílů, které se liší jedním zásadním parametrem?

Ano, zachovat ostatní díly identické. Přesně to samé jsme udělali v případě následujícího jedinečného přímého srovnání 26“ a 29“ biků. Dvě identická kola, lišící se „jen” třemi palci, dva jezdci, dlouhodobý test. Koncepce dvaceti šesti a dvaceti devíti palců ještě nikdy nestály v takto přímém souboji.

Takovéto porovnání samozřejmě není možné u sériových kol, protože bychom jen těžko hledali dva vybavením shodné modely.pozornost jsme tedy zaměřili na výrobce rámů. A protože domácí RB se premiérově pouští do stavby rámů pro větší kola, bylo rozhodnuto. Požadavky byly jednoduché: všechny komponenty musí být shodné, aby do jízdních vlastností promlouval jen a jen rozdílný parametr kol. Jestliže však u prostupnosti terénem, akceleraci a pohodlí lze hovořit a zobecnitelných výsledcích, určitě tak nelze učinit u ovladatelnosti: vždyť téměř co značka, to trochu jiná geometrie. Přesto jsme se dohodli i na stejné délce a úhlu představce aby ovladatelnost erbéček nebyla ovlivněna ničím jiným než právě třemi palci na průměru kol.

Kola jsme si střídali ve dvou, a to po dobu téměř tří měsíců. Delší čas na sžívání byl důležitý, aby do poznatků nepromluvil nezvyk. Poté následovaly společné jízdy a častější výměna kol během nich a na stejných úsecích – okamžité přesednutí nejlépe odhalí rozdíly. Pneumatiky byly nahuštěny vždy na shodný tlak, stejně tak vidlice nastaveny stejně pro každého z jezdců.

Štěpán Hájíček

„Ve 29“ kolech postupem času nacházím stále větší oblibu a návrat k malé klasice tak je často poznamenám chvilkovým rozhořčením, které ale zase poměrně brzy pomine. To lze do jisté míry vztáhnout též na aktuální srovnání dvou kol RB odlišného parametru kol. I když již na tomto místě můžu říci, že oba stroje jsou skvělé. Když začnu své hodnocení u 26“ varianty, na které jsem strávil nemálo času, nelze o tomto kole prohlásit nic jiného, že mě prostě bavilo. Je totiž příjemně vyvážené po všech stránkách. Přiměřeně sportovně laděný posed, dostatek komfortu, vysoká tuhost a chuť po rychlosti a perfektně čitelné ovládání. Co víc si od takového kola přát! Proto když jsem během chvíle z tohoto biku přesedlal na stejně vysoké RB na velkých kolech, byl jsem v prvních chvílích zaplaven řadou pocitů signalizujících tu větší, tu menší odlišnosti v projevu. V první řadě musela řídítka putovat dolů, skoro až k hlavovému složení. To ale není nic překvapivého, když si uvědomíme, že menší RB mělo též pouze jednu podložku pod představcem. I tak je ale posed na devětadvacítce v něčem odlišný, zdá se, v kontrastu s údaji o délce horní trubky, lehce kratší a tedy i pohodlnější. Kolo jako celek působí z pohledu ovládání vláčnějším a línějším dojmem. Není ale třeba nijak dlouhá doba a onu lenost v hlavě brzy vystřídáte jiným výrazně lichotivějším a vlastně i objektivnějším výrazem – stabilita. Velká kola zkrátka lépe vedou směr. Do zatáček se možná překlápí o trochu pomaleji, v jejím průběhu ale celému biku poskytují pocit neohroženosti a jistoty udržení zvolené stopy. Najednou není třeba tolik hlídat kvalitu a strukturu podkladu, kolo stačí někam namířit a neřešit, zda se pohybujete po udusané hlíně nebo jemném štěrku. Samozřejmě i velké kolo může ustřelit, než se tak ale stane, dovolí vám však stejnou zatáčku projet když už ne rychleji, tak alespoň s větší jistotou. Sebevědomí nechybí kolu na velkých obručích, jak je již dobře známo, ani ve výjezdech. Pozice jezdce více „uvnitř“ rámu, více mezi koly, a větší styčná plocha plášťů vám umožní s přehledem vyjet pasáže, při jejichž zdolávání člověk jinak těžko zápasí. Často zmiňovaná lenost velkých kol při akceleraci zde v sedle dvacetdevítky nijak výrazně znát nebyla. Vyjma vyloženě ostrých nástupů tohle kolo prostě jelo dobře. A neztrácelo body ani na záměrně vybraném uzoučkém singletracku mezi stromky, kde se to jen hemží úzkými zatáčkami a často střídaným brzděním a rozjezdy. A aby byl můj výčet kompletní, nesmím zapomenout zmínit nemalý komfort a prostupnost kola. Teoretický handicap o 20 mm nižšího zdvihu vidlice přitom nebyl takřka postřehnutelný. A teď zase obraťme list. Když jsem totiž po této zkušenosti znovu přesedlal na 26“ variantu, zase jsem se chvíli divil. Po klidem a stabilitou oplývajícím velkém kole se zdálo to menší najednou zbrklé, neposedné a v členitějším terénu jakoby rozskákané. Po chvíli jízdy se sice jezdec zase adaptuje na projev menších kol a začne si užívat například svižnější akcelerace a možnosti si tu a támhle poskočit s vynaložením menšího úsilí, suverénnost většího bratříčka zde ale zkrátka chybí. Na závěr svého hodnocení musím dodat, že tato zkušenost mě pouze utvrdila v tom, že kdybych si měl z jakéhokoliv důvodu vybírat pro sebe pevné kolo (odpružení bych se nerad vzdal), s největší pravděpodobností bych sáhnul po 29“ modelu.“